Aztécký kalendář

          Od dávných dob má lidské pokolení tendenci určovat si různé časové úseky, které jistým způsobem dělí jinak nekonečný kolotoč dnů. Ať už máme na mysli hodiny, nebo dny a roky, vždy nám pomohou různé pomůcky pro orientaci v časoprostoru. Pravda je taková, že ne u všech kultur, které se na světě vyskytovaly nebo stále vyskytují, nacházíme stejný styl dělení na časové periody. Můžeme spekulovat o tom, že důvodem může být geografické umístění výskytu dané kultury, které s sebou neoddělitelně nese i jiné fungování přírody v jejím cyklu „zrození a umírání“. Případně jiný důvod pro to, že například evropská kultura vyznávající gregoriánský kalendář má jiné datum, respektive jiný rok, než kalendář, který je vyznáván ortodoxním judaismem. Může to být i proto, že každá z uvedených kultur počítá letopočet od jiného data, což svým způsobem ukazuje i to, že křesťanství vyznává Nový zákon a judaismus Starý zákon. Ale proč se tady pouštíme do hlubšího rozboru? Abychom si hned na začátku dnešního tématu uvědomili, že každá kultura může, nebo mohla mít jiný pohled na vnímání času. Proto se dnes podíváme na tzv. Aztécký kalendář, který se od námi uznávaného v mnohém liší.
          Již jsme si tedy řekli, že se nyní budeme zabývat kalendářem, o kterém jsme možná všichni hodně slyšeli, ale myslím si, že o něm mnohé nevíme. Jistě jste slyšeli o tom, že 21.12.2012 končí Aztécký kalendář, což mnozí považují za předzvěst konce světa. Nechceme se zde zaměřovat na neověřené konspirační teorie, ale jen trochu naznačíme, proč by právě ve výše zmíněném dnu mohlo dojít k něčemu závažnému. Profesor geologie Lonnie Thompson pomocí uhlíkové metody zjistil, že před 5200 lety došlo na Zemi k prudkým klimatickým změnám. Na stejnou dobu, tj. 5200 let, je utvořen i kalendář starých Aztéků. Mnozí si proto kladou otázku, zda je tedy možné, že tato starobylá kultura odhalila tajemství slunečních cyklů, nebo zda je to jen náhoda. Rozhodnutí a názor necháme na Vás.
          Abychom přešli od konspirace k pravdě, podíváme se společně na fakta, která jsou historicky doložena. Aztécký kalendář, nebo chcete-li jeho dochovaná podoba, má tvar velkého kamenného kruhu o průměru 3,6 metru vážícího takřka 24 tun. Ve středu tohoto kruhu je vytesán malý sluneční kotouč, který má podobu boha Slunce – Tonatiuha. Kromě odpočítávání času nebo jednotlivých svátečních dnů můžeme díky tomuto zobrazení odvozovat i na pohyby jednotlivých planet.
          Aztékové si odměřovali čas podle trojího pojímání kalendáře. První z nich je pomocí dvouset šedesáti dnů tzv. posvátného kalendáře. Další dělení roku na 365 dnů tak, jak jej známe my, a poslední je podle cyklu zjevení Venuše, který měl 584 dnů, tj. doba, kdy se planeta objeví znovu na stejném místě. Může se to zdát poněkud zvláštní, ale za chvíli uvidíme, že ač jsou cykly zdánlivě velmi rozdílné, jejich systém je velice důmyslný a korespondují jeden s druhým.
          Aztécká kultura znala 18 měsíců a měla dvacet znamení. Sluneční rok, tj. 365 dnů byl rozdělen na uvedených 18 měsíců, z nichž každý čítal dvacet dnů (= 360 dnům), kdy každý den měl tzv. denní znamení. Posledních 5 chybějících dnů přidali na konec roku. V těchto dnech prý nebylo doporučeno cokoli dělat, protože byly považovány za nešťastné a neužitečné. Přestupné roky řešili tím, že na konec dvaapadesátiletého cyklu vložili v průměru 12,5 dne (pravděpodobně tedy jedenkrát 12, podruhé 13 dnů).
          Druhým typem kalendáře, který je na kruhu zobrazen, je, jak jsme již říkali, tzv. posvátný kalendář. Ten tedy měl 260 dnů, které byly rozděleny do čtyř základních oddílů. Tyto části odpovídaly čtyřem základním světovým stranám. Každý ze směrů měl vliv v období celkově v součtu trvajícím 13 let. Každý jednotlivý rok měl pět třináctidenních týdnů, kdy dny jsou označovány číslovkami od jedné do třinácti. Jelikož tato období byla čtyři, pak jednoduchým výpočtem docházíme k následujícímu: 5 x 13 x 4 = 260 dnů v roce. Počet cyklů byl 73 do obnovení času.
          Pravděpodobně jste si všimli, že jsme zmínili o pár řádků výše dvaapadesátiletý cyklus, ten pro Aztéky znamenal to samé, co my máme za století. Aztékové tento cyklus pojmenovali xiuhtlalpilli, což můžeme volně přeložit jako svazek let, který byl určen opakováním roků se stejnými jmény. Konec starého (zánik) a počátek nového období (zrození) bylo oslavováno celou komunitou. Oslavy byly nazvány „obřadem nového ohně“, kdy byl vybranému obětovanému mladíkovi na hrudi zapálen oheň. Tento byl pak roznesen do všech koutů země. Obřad byl konán vždy o půlnoci a byl důležitým milníkem v životě společnosti. Zajímavé pojednání o cyklu zániku a znovunastolení času je obsaženo v knize Mýtus o věčném návratu z pera Mircea Eliadeho (Praha 1993). 52 let dlouhé století je propojením obou druhů kalendáře, jak jsme je popsali výše. Propojením obou kalendářů dojdeme k tomu, že 73 cyklů x 260 dnů = 52 cyklů x 365 dnů. Zde je tedy vidět velká promyšlenost celého systému.
          Datum je v Aztéckém kalendáři skládáno z názvu denního znamení kalendářního roku a číselného koeficientu posvátného kalendáře. Jelikož máme jen 13 koeficientních označení, jak jsme si řekli výše, pak se číselné pojmenování po 13. místě vrací opět k jedničce, přičemž denní znamení pokračují dále. Takto je to i v případě, kdy se dostane kalendář na 20. denní znamení.
          Věřte, že chápeme, že celý systém kalendáře je poněkud složitější, ale když se na něj podíváte podrobněji, případně si repliku vezmete k ruce, uvidíte, jak jako celek koresponduje jedna část kruhu s druhou. Výše jsme se zmínili o možných teoriích, které jsou vyvolány koncem kalendáře. Možná se pustíme na trochu tenký led, ale my dnes máme počítače, které nám vypočtou jaký den bude za několik tisíc let připadat k určitému datu, tudíž náš kalendář je prakticky nekonečný. Aztékové měli „jen“ vědomosti a omezené možnosti. Nekončí snad jejich kalendář právě proto?