I bylo mi dovoleno číst v knize mrtvých jmen – po čas sedmi hodin, sedmý den v prvním týdnu sedmého měsíce, jak můj mistr pravil.

          Podle pověstí existovala doba, kdy lidé ještě kráčeli po Zemi společně s prastarými bohy i démony. Nejspíš ani nezáleží na tom, zda tomu tak skutečně bylo – podstatnější totiž je, že mnozí v to stále věří. Zvuky noci pro ně představují ozvěnu temné minulosti a ve strachu z nečistých sil nikdy neopouštějí své domovy před rozbřeskem. Za dne pak ochotným posluchačům vyprávějí o dávno zapomenutých městech jako Irem a Rlyeh, kde netvor Cthulhu svázáný mocnou magií Starších trpělivě vyčkává konce Věku.

           Mezi ta místa, kterým se každý pověrčivý poutník zdaleka vyhne, patří i jistá prázdná poušť, známá  pod  názvem Roba Al-Khaliyeh. Přesto jí minimálně jeden odvážlivec prý už navštívil – a vrátil se nazpět s obsáhlým dílem, nesepsaným rukou člověka. Oním mužem byl Abdul Al Zahred, dříve básník a později fanatický vyznavač Yog-Sothoth. Brány i klíče k ní. Přítomnosti i budoucnosti. Symbolu Choronzona, démona Chaosu, střežícího největší tajemství vesmíru.

           Dříve než  Abdul Al Zahred zemřel ve vlastní krvi (údajně zabit bytostí z jiného světa) stačil své poznatky uchovat pro další generace v knize Al-Azif. Roku 950 n.l. byla tato přeložena Theodorem Philetasem, čímž se současně zrodil slavný Necronomicon. Tak to alespoň tvrdil Howard Phillips Lovecraft, populární spisovatel pocházející z Rhode Islandu. Dle svých vlastních slov navíc žijící v neustálém kontaktu s temnotou, která ho postupně zbavovala rozumu. Literární fikce stvořená nadaným šílencem, nebo něco víc?

           Lovecraftův Necronomicon je krajně obtížné hodnotit, stejně jako osobu samotného autora. A aby to celé nebylo příliš jednoduché, máme tu i jiný „pravý“ Necronomicon (ve dvou mírně odlišných překladech Simona a Gregoria). Nicméně paralely mezi Lovecraftem a Simonem lze dohledat poměrně lehce -  což kromě jiného vysloveně svádí k myšlence, že tím opravdovým Necronomiconem by mohlo být spíše cosi v pozadí. Cosi až příliš děsivého, než by bylo možné pravdu vyjevit v plném rozsahu. Horšího než sám velký Cthulhu, ztělesněné zlo ve své nejryzejší podobě.

           Verze Simonova stojí na  mezopotámské mytologií. Odvěký konflikt mezi dobrem a zlem zde tedy probíhá prostřednictvím bytostí v jejichž řadách při bližším zkoumání objevíme kupříkladu Pazuzu – nesmiřitelného vládce zhoubných nemocí. V našich končinách už dostatečně známého díky hororové sérii The Exorcist (Vymítač ďábla). Za zmínku stojí i duch jižního větru Humwawa, případně krutá ženská démonka Lammashta. Jejich protiváhou jsou pak bohové Marduk Kurios, An a další.

           Pokud ve vás však tyto řádky vzbuzují pocit, že studium Necronomiconu není nikterak těžké, hluboce se mýlíte. A podobně ukvapený závěr by se mohl lehce stát osudným. Vždyť jen Maklu (pravděpodobně nejautentičtější jeho část) zahrnuje hned desítky inkantací. Otevírá cestu k astrální magii. K odsouzení i zničení padlých čarodějů. Celý Necronomicon v sobě skrývá sílu, vůči které v případě potřeby nenajdete efektivní ochranu. Vážně myslíte, že jste dostatečně připraveni na to, abyste jí vpustili do svých mozků?

           Tento e-shop jsem založil, jelikož chci pokračovat v práci výše zmiňovaných osob. Návazat, kde oni skončili. Ukázat stezku do mlh dalším. Vydáte-li se po ní, dost možná budete muset vzdorovat svým nočním můrám. Dost možná zvítězíte a sami zjistíte co čeká na nejzažším konci. Mé poslání se týká jen počátku. Mě o klidný spánek okrádají vize plošiny Leng a jejich obyvatel - ty stejné, co děsily i Lovecrafta.

           Ptáte se, proč nakupovat právě u nás? Protože potřebujete zjistit, že vlastně vůbec nesejde na tom jaká verze knihy je ta „pravá“. Pravé jsou totiž všechny. Pravá není žádná z nich. Stejně jako v případě magie. Jestli se rozhodnete do stránek Necronomiconu i jiných námi nabízených titulů nahlédnout, mějte se na pozoru. Jak je všeobecně dobře známo -  největší problém legend tkví v tom, že někdy mohou být pravdivé...