Příslušníci tohoto náboženství se snaží vyhýbat čemukoliv, co chápou jako součást moderního světa. Jsou religionisticky velmi zajímavou skupinou, jenž se snaží od konce
17. století, kdy se oddělila od anabaptistické skupiny mennonitů, nepodlehnout žádnému pokroku, a tak důsledně projevovat své oddělení od "tohoto světa". Na začátku 18. století se většina z nich z důvodů náboženské perzekuce přestěhovala z původního Švýcarska a dalších evropských zemí do USA a Kanady (konkrétně žijí hlavně v Pensylvánii, Ohiu a Indianě). Amish se jim začalo říkat jakožto následovníkům Jakoba Ammana. Ten se domníval, že mennonitské hnutí již není dostatečně přísné a podléhá zesvětštění. Většina Amish mluví německým dialektem, tzv. pensylvánskou němčinou.
        Amish žijí na venkově, živí se zemědělstvím nebo malým obchodováním a výrobou nábytku. Kolem 25 rodin tvoří církevní okrsek (průměrně to činí asi 75 dospělých). Každý okrsek má svého biskupa, dva kazatele a jednoho diákona, a svou soukromou školu. Bohoslužby probíhají každých čtrnáct dní v domech členů.
    V jejich společnosti oblečení vypadá dodnes tak, jak bylo běžné v 17. století
ve Švýcarsku a jižním Německu: muži i chlapci nosí většinou černé obleky a široké ploché klobouky, ženy a dívky mají dlouhé sukně a na hlavách čepce. Na obleku místo knoflíků (jenž jsou považovány za symbol moderního hříšného světa) používají háčky.
    Muži nosí od svatby (v některých oblastech od křtu, jenž se uskutečňuje po 16. roce) plnovous, na horním rtu se však holí. Důvodem je to, že v Bibli se na mnoha místech mluví
o vousech, ale nikde není zmínka o kníru. Ten je podle Amish již po staletí symbolem frajerství a vojenství. Amish odmítají militarismus a násilí a zastávají ideu, že žena je podřízena muži.
    Komunita Amish nemá žádné skutečné kontakty s vnějším moderním světem. Výjimkou je tradice rumspringa, kdy mohou mladí lidé (od 16. narozenin) poznávat „svět,“ tedy život
v okolní společnosti a rodiče se to snaží ignorovat. Doufají, že jejich děti si nakonec vyberou správně a zůstanou Amish. Děti jsou vzdělávány a vychovávány ve vlastních jednotřídních školách, kam docházejí po dobu osmi let. Jakékoliv vyšší vzdělání je považováno
za nevhodné, dokonce ani učitelé na těchto školách nemají vyšší vzdělání než právě těchto osm tříd.
Amish komunita je samozřejmě naprosto endogamní (sňatky jsou přípustné jen mezi členy komunity). V důsledku toho vznikají složité příbuzenské vztahy a většina komunity si stále udržuje stejná příjmení. V roce 2008 žilo v USA asi 231 tisíc přívrženců Amish, což představuje téměř dvojnásobný počet oproti roku 1992, kdy jich bylo 125 tisíc.
    Absolutní většina Amish se živí zemědělstvím. A vzhledem k tomu, že odmítají jakékoliv moderní vynálezy, jedná se o práci extrémně fyzicky vyčerpávající a časově náročnou. Veškeré práce provádějí v podstatě stejným způsobem, jak byli naučeni ve své původní vlasti v 17. století. Jedinou pomocí jsou jim tažná zvířata, i jako dopravní prostředek používají Amish pouze malé buginy tažené koňmi.
    Elektrifikaci svých vesnic zásadně odmítají, přesto se v dnešní době nacházejí
v některých Amish komunitách elektrické spotřebiče. Používají však pouze vlastní elektřinu vyrobenou větrnými nebo vodními generátory. Podobným kompromisem jsou ledničky
s plynovými bombami a dojící a čerpací zařízení poháněná vodním kolem. Určitému pronikání modernizace je i při vší snaze náboženských vedoucích těžké zabránit.
    V současné době také existuje řada nejrůznějších odvětví tohoto hnutí, kdy se vedle tradičně nejpřísnějších takzvaných Amish starého řádu (Old Order Amish) vyskytují například Amish nového řádu (New Order Amish) nebo tzv. Beachy Amish (podle biskupa Mosese Beacheho), kteří povolují jisté kompromisy s moderním způsobem života.