Jméno Belzebub (též Beelzebuth, Baalzebuv, Beelzeboul, Belzebud, Belzebuc nebo Besebuci) se zpravidla překládá jako Pán much. Syrská podoba tohoto jména zní Beel d´Bobo, což znamená Pán pomluv. Původně to byl bůh, uctívaný v pelištejském městě Akaron (Ekron), izraelský král Ochoziáš se k němu v nemoci  obrátil o pomoc.
V novozákonné době považovali Židé Belzebuba za jednoho z ďábelských knížat, původce všeho zla a nečistoty. Farizejové obvinili Ježíše, že mu tento démon pomáhal při vymítání ďáblů. Řecký tvar označení toho démona, Beelzebúl, poukazuje na starší a původnější hebrejskou podobu Belzebubova jména: Baal-zebúl, což znamená Pán země nebo přesněji řečeno Pán podsvětí. Jako vládce říše mrtvých byl právě tento Baal nejpovolanější pomoci nemocnému králi Ochoziášovi. V arabské mytologii je právě Beeldzebub král džinů. Islámská teologie interpretuje jeho jméno jako frázi elaha aziza verabba, což má význam „silný a veliký bůh“, „Muší Baal“ je nejspíš pozdější potupné označení.
Židovské texty z doby mezi Starým a Novým zákonem označují Belzebuba za „Pána hnojiště“, tedy místa, které láká mouchy. Spojitost ďábla a much je doložen i v pozdějším podání. Řecký cestovatel a zeměpisec Pausaniás v 2. století připodobňuje démony k mouchám, které usedají na maso. Caesarius z Heisterbachu (asi 1180 – 1240) předpokládal, že démoni jsou malí jako hmyz, aby se mohli do člověka lépe dostat. V 16. století zaznamenal démonograf Pierre de Loyer případ posedlého člověka z Lyonu, kdy po vykonání exorcismu ďábel opustil svoji oběť ústy v podobě roje much. Představa much jako zlých démonů se objevuje také ve staroperských náboženských představách. Není divu, že okultista a spisovatel Collin de Plancy vyobrazil ve svém díle Dictionnaire infernal (1863) Belzebuba jako jakéhosi křížence mouchy, vosy a smrtihlava.
Ve středověku byl tento démon popisován jako černý, opuchlý tvor s rohy a dvěma křídly, zjevoval se údajně i v podobě hada nebo půvabné ženy – tak to aspoň líčili démongrafové. Evokátoři však znali Belzebuba spíše jako podobu muže s býčí hlavou, který někdy držel v ruce trojzubé vidle. Astrologicky býval tento pekelník řazen k Saturnu, novější poznatky ale ukazují spíše na merkurskou analogii. Podle vyprávění evokátorů z 18. a 19. století přijímal totiž Belzebub podobu anglického obchodníka v charakteristickém obleku s kostkovaným vzorem.
Stejně popisuje Belzebuba i W. Quintscher, který navíc uvádí, že tento démon má černé pichlavé oči, černé vlasy, knír a kotlety, a že je vysoký 218 cm (záhadou je, jak se mu podařilo démona tak přesně změřit). Belzebub prý hovoří velmi vášnivě a jeho hlas je zvučný. Po jeho boku se často zjevuje vysoký hubený mnich v černé kutně s kápí. Belzebub může podávat informace o všech obchodních a peněžních záležitostech, ale i o různých vynálezech a objevech.
Podle knihy o magii Grimorium Verum se Belzebub občas zjevuje jako veliký býk, příležitostně jako kozel s dlouhým, je-li rozzlobený, plive oheň. Zeměpisně mu odpovídá Afrika. V tomto žaltáři je i Belzebubův charakter a signatura. Tento démon má moc
nad „velkými pány“, tedy vládci a politiky, jimž často vede ruku při jejich jednání.