Čarodějnice byly, jsou a budou a protože stejně jako většina a snad možná i všechny věci týkající se nadpřirozena vzbuzují v lidech rozpaky, i čarodějnictví je pro mnoho z nás něco, čemu nemůžeme přijít na chuť a co vlastně ani nechápeme.

O čarodějnicích se toho napsalo už mnoho. Od odborných publikací až po báchorky a pohádky pro děti.

Jak čarodějnice vnímají děti je jasné. Děti zavřené v chlívku, lopata a velký krb na opékání vypasených dětí. To je ovšem jen pohádka. Skutečné čarodějnice nemají ani krb ani lopatu, ba dokonce ani bradavici a černého kocoura sedícího na rameni.

Opravdové čarodějnice nejsou v současné době ničím zvláštní a normální smrtelník je jen těžko rozpozná. Chodí do práce a nakupovat. Ano, čtete správně. I čarodějnice musí nakupovat. Nejsou čarodějnicemi proto, že by si dokázaly vyčarovat jídlo a pití. Čarodějnicemi jsou z přesvědčení.

A co že jsou vlastně zač a čím se jejich čarodějnictví projevuje? Některé z nich prostě jen tančí při svíčkách a prostě jen meditují při příjemné hudbě a dostávají se tak do tranzu během nějž promlouvají s duchy svých blízkých či se snaží přivolat něco, po čem tak zoufale touží a nemohou toho docílit. Nejsou špatné ani divné. Jsou prostě jiné než ostatní lidé. Dělají to, čemu věří a co je baví. Nechtějí uhranout sousedovic krávu ani seslat na své nadřízené pohromu. Ne každá čarodějnice musí být špatná.

Ač si to jen málokdo přizná, každý z nás už někdy toužil být čarodějnicí či čarodějem nebo mít alespoň jejich schopnosti. Jen si vzpomeňte, kdy naposledy jste toužili po tom si vyčarovat milion. Kolikrát jste v životě toužili po tom, aby si Vás Váš vyvolený všiml a možná se do Vás i zamiloval. Co byste dali za to, kdybyste to dokázali ovlivnit a třeba i magií. Jenže vy nevěříte. Čarodějnice věří.