Necronomicon z Cthulhu   

„Vy jste Necronomicon z Cthulhu? ”, zeptal se plešatý muž okolo padesátky s umaštěnými brýlemi na nose.
    „Ano.”
    „Dobrá. Ubytujte se v té chatce u lesa.” Kývl ohnutým palcem kamsi za sebe. Otočil jsem se k odchodu, když mě zarazil jeho skřehotavý hlas.
    „Vážně se jmenujete Necronomicon? To je fakt divné jméno. Jako nějaká magie nebo co.” Uchechtl se chlápek. Neobtěžoval jsem se k němu otočit a šel jsem dál.
    Byla už tma. Když ostrý blesk rozťal oblohu na dva díly, vzpomněl jsem si na Cthulhu. Magie noci, kdy blesky křižují cizí oblohu bez hvězd. Výkřiky hrůzy a strachu umírajících. To byla ta magie, která plnila životem bytosti, které nosily jméno Necronomicon.
    Kráčel jsem v poryvech ostrého větru, který nemilosrdně ohýbal stromy okolo prázdného kempu. Čím blíže jsem byl ke své chatce, tím byl vítr silnější a blesky zuřivější. Země se bouřila. Chtěl si ji podmanit Necronomicon z Cthulhu. Z oblohy začal padat černý déšť.
    Otevřel jsem těžké dubové dveře. Bylo cítit, jak se realita tohoto světa brání, ale neměl jsem na výběr. Magie Cthulhu byla neúprosná. Kdo jednou ochutnal krvavě černé magie z Cthulhu, stal se sice nesmrtelným, ale zároveň velmi závislým.
Necronomicon v Cthulhu má svou sílu s pomocí temné magie kdykoliv k dispozici. Jenomže všichni z našeho rodu Necronomicon byly z Cthulhu vypovězeni. Cthulhu pohltili málem zapomenutí „Staří”, kteří se zjevili z pekla.
    Zavřel jsem dveře a svůj vak položil na špinavou podlahu. Tento svět byl jako neposkvrněná panna. Magie, která tu kdysi byla, se už dávno vytratila s nástupem technologií tak, jako v mnoha jiných světech. Bílá a černá magie byla obětována. Ztráta magie byla vlastně daní za všechny ty ledničky, fény, telefony a další zbytečnosti, kterou budou dnes v noci nuceni zaplatit.
    Necronomicon z Cthulhu byl potěšen bezbranností tohoto světa, závislého na technologiích, kterým ani jejich uživatelé nerozuměli.
    Cítil jsem, že potřebuji svou duchovní potravu. Potřebuji smrt, zoufalství a zmar lidských bytostí. Necronomicon potřebuje slyšet drcení kostí a zápach hořících mokvajících těl na ulicích jejich měst.
    Poklekl jsem k tlumoku a vyndal knihu Necronomicon, vázanou v kůži neposkvrněné panny z Cthulhu. Kniha Necronomicon, kterou jsem otevřel, byla součástí mé duše. Jména mrtvých duchů, které jsem pomocí své magie chtěl vpustit do tohoto neposkvrněného světa. Vyndal jsem zlatou mísu a ostrý nůž. Má krev se z čerstvé rány řinula do středu iniciační mísy a kroužila v ostrém víru.

Vzdušný vír se spojil s vířící krví a obrovským trychtýřem hnal krev do černé oblohy, krev bytosti jménem Necronomicon, která přišla z Cthulhu.
Z jeho rtů kapala zaklínací slova na bránu světů. Klíč se začal pomalu otáčet.

Plešatý muž okolo padesátky přestal sledovat televizní zábavu na obrazovce a nejistě se podíval ven z okna recepce.
    „Sakra, tři dny do Vánoc a venku jakoby se honili všichni čerti.” Pohled mu padl na kalendář, který stál na pultu recepce. Ukazoval datum 21.12.2012. Pak zhaslo světlo.