Pojem telepatie pochází z řeckého slova tele (vzdálené) a pathe (cítění). Je jedním
z nejrozšířenějších a nejpřijatelnějších paranormálních jevů. Dnes se telepatie interpretuje jako přenos myšlenek, představ a pocitů respektive obrazů z jedné mysli (induktora, vysílatel) do mysli jiné osoby (recipienta, příjemce) bez účasti známých smyslů a za zprostředkování dosud neznámých fyzikálních principů. Je to parapsychologický jev, druh takzvaného mimosmyslového vnímání, o němž se předpokládalo, že je založen na atavistických způsobilostech psychického spojení na dálku. Termín telepatie poprvé použil francouzský badatel Fredrickem W. H. Myers, zakladatel SPR (Society for Psychical Research). Telepatií se zabývalo mnoho  psychologů a psychiatrů, jako například Sigmund Freud . Ten chápal telepatii jako regresivní, prvotní schopnost, kterou jsme ztratili během evoluce, ale za určitých podmínek ji máme schopnost projevit všichni i dnes.
Telepatie se dělí na několik typů:
 Telepatický vjem - vložení vzkazu, představy nebo slova do mysli jiného
 Pocity - jedna z nejzákladnějších a nejjednodušších přenosných informací
Čtení myšlenek - sledování myšlenek někoho jiného, ale bez ovlivnění myšlenkového pochodu. Citlivější lidé občas podvědomě zaregistrují myšlenky okolních lidí.
Dorozumívání - komunikace pomocí pouhé mysli
Ovládání mysli - myšlení jako médium k ovládání někoho jiného
Pro řadu vědců je i pouhá myšlenka, že by telepatie mohla existovat, něčím zcela absurdním. Pro jejich odpůrce je naopak existence telepatie tak nesporná, že je zbytečné ji vlastně dokazovat. A pak existuje názorová skupina uprostřed - parapsychologové, jenž riskují opovržení kolegů a provádějí výzkumy a pokusy se záměrem získat důkazy, o tom zda telepatie existuje či ne. Od sedmdesátých let 20. století parapsychologové z významných světových univerzit a výzkumných ústavů provedli už desítky pokusů a studií. Získané výsledky vědeckou veřejnost ještě více rozdělily. Nejdůležitější je totiž jejich interpretace
- zatímco část badatelů z nich vyvozuje jasný důkaz existence telepatie, další tvrdí, že snahy objasnit telepatii jednoduše selhaly. Je možné, že telepatie existuje, ale zároveň je patrně nemožné získat o tom konkrétní důkazy.
Psychologové J. B. Rhine (Harvardská univerzita) Karl Zener ( Duke univerzita ) zkoumali telepatii pomocí takzvaných Zenerových karet (25 karet, 5 x 5 stejných, na nichž jsou zobrazeny jednoduché symboly: hvězda, kříž, čtverec, kolečko a vlnovky). Podstata je taková, že vysílatel zamíchá balíček karet a soustředí se chvíli na každou kartu. Přijímatel zachytí symboly, na které se vysílatel soustředí. Většinou je vysílatel vizuálně oddělen
od přijímatele, nejlépe v jiné místnosti nebo budově.
Pokud se na telepatii přestaneme dívat z čistě exaktního hlediska a nahlédneme do své vlastní mysli, většina z nás musí připustit, že i nám se už stalo "jako bychom někomu četli myšlenky", případně "jako by někdo četl myšlenky nám" nebo situace když si povídáme s někým blízkým a oba ve stejný moment použijeme stejné slovního spojení …
Je známé, že milující páry projevují ve svém vztahu více telepatických schopností než jejich okolí. Také mezi členy rodiny je tento jev běžný, matky často cítí, když jsou jejich děti
v nebezpečí. Dvojčata jsou často duševně propojena a mohou komunikovat jinými způsoby, než které používáme my. Také někteří domácí mazlíčci disponují vysokým stupněm psychického souznění s určitými členy rodiny. Dokáží vycítit nebezpečí a varovat, poznají například člověka se špatnými úmysly a podle toho také často reagují.