Tato kniha obsahuje čtyři eseje prvně souborně vydané v roce 1913. Freud se zde věnuje  problematice tabuových zákazů a vyjadřuje hypotézu o podstatě totemismu. Objevuje analogii mezi nutkavým chováním neurotika a  jednáním primitivního (archaického) člověka, jenž vytváří tabuové zákazy - obsedantní rituály a tabu mají vytěsňovat a potlačovat určité pudové pohnutky.  Totemismus je podle jeho názoru založen na "synovském vědomí viny" jenž vzniklo potom, co synové  zabili otce - vůdce tlupy (důsledek oidipovského komplexu). Určitý řád nebo podoby náboženství u primitivních společností nevznikají podle Freuda působením vrozených sklonů, ale z důvodu obrany proti nim. Například tabu incestu nevyplývá z vrozené nelibosti k incestnímu počínání. Incest, který pokládáme za nepřijatelný, není Id („ono“, jedna ze základních složek osobnosti podle Freuda) cizí. Na tabu a totem můžeme nahlížet jako na civilizační nadstavbu nad pudovým chováním.
Tabu
Slovo tabu má polynéský původ a znamená něco posvátného a současně hrozivého, nebezpečného, je to něco, čeho je zakázáno se dotýkat - jak fyzicky, tak i pouhou myšlenkou. Protikladem tabu je "noa" – obyčejné a přípustné.  
Freud spojuje tabu se svědomím, ve své knize zastává názor, že svědomí je vnitřní vědomí
o zavržení hodnosti určitých našich přání. Důležité je však to, že se toto zavrhování nemusí
na nic dalšího odvolávat, že si je jisté samo sebou. Ještě zřejmější je to při vědomí viny, kdy jsme si vědomi vnitřního odsouzení činů, jimiž jsme realizovali určité touhy a stejný charakter má také vztah archaických lidí k tabu.
Freud předpokládá, že existují dvě základní tabu:  tabu totemické exogamie (zákaz sexuálního kontaktu mezi členy téhož klanu) a zákaz jíst totemové zvíře. Další tabu jsou podle jeho mínění zneužívána k mocenskému boji, a proto se jejich původní význam ztrácí. Ve své knize také analyzuje tabu vztahující se na a) nepřátele b) náčelníky c) mrtvé.
Totem
Je výrazem pro zvíře, rostlinu nebo jiný objekt, jenž je určitým kmenem nebo určitou společností uctíván a současně je pokládán za symbol kmene či za jeho ochránce. Zraní-li totem člena svého rodu, je dotyčný jedinec z klanu vypuzen, jelikož se věří, že ho totem nechce.  Příslušníci totemu se podvolují posvátnému a samočinně trestajícímu závazku, že svůj totem nezničí nebo nezabijí a také, že si odepřou jeho maso nebo jiné požitky, které skýtá. Výjimkou je posvátná totemická hostina, kdy příslušníci totemu pozřou kousek těla totemového zvířete.
Freud při svých úvahách vycházel z předpokladu, že v primitivních společnostech existoval vždy pouze jeden dospělý vůdce a ten ostatní samce vždy na prahu dospělosti vyhnal. Vůdce si tak udržel výhradní právo na všechny samice a tím že syny vyhnal, docházelo ke vzniku reprodukčních svazků mimo kmen. Podle  Freuda se bratři jednoho dne spojili, zabili a snědli otce, a tak skoncovali s existencí otcovské tlupy. Pozřením otce přešla část toho, co představoval, do synů. Totemická hostina, při které se pojídá rituálně usmrcený a připravený totem, je oslavou tohoto činu a současně připomínkou jeho nemorálnosti. Dodržování totemických příkazů nepředstavuje pouze vyjádření lítosti, ale také zachovává vzpomínku
na vítězný počin.  Exogamické nařízení není jenom trestem "vzpurných synů", jenž si sami stanovili - má také předcházet tomu, aby k vraždě došlo znovu.